Domkov

Historie

Název obce ukazuje na prvního vlastníka, jakéhosi Domka. Jedná se o staročeské osobní  jméno, od něhož nejspíše pochází název vsi, označující Domkův majetek. Výběr polohy vsi souvisel především se stezkami, tudy procházejícími, časem však zaniklými. Důležitou roli při založení Domkova hrál zřejmě i potok, tvořící jeho osu. Nejen samotný název, ale i tvar osídlení - lesní paprskovité mýto - a rozložení přiléhající okolní plužiny, klade předpokládanou dobu jeho založení do rané české kolonizace. Zdá se, že přeměnu pomezního hvozdu v zemědělskou půdu a její další obhospodařování zajišťoval pouze dvůr, statky se zde zpočátku nenacházely. Z pohledu dějin nebyl středověký Domkov tak úplně bezvýznamný, nacházela se v něm zemanská tvrz. Podle ústní tradice stávala na místě stranou stojícího, pozdějšího čísla popisného 4, jak tomu nasvědčovaly i některé nálezy. První zmínka o domkovské tvrzi pochází z 15. století, z doby vlastnictví Domkova  českým šlechtickým rodem válečníků Buchovských z Buchova (1434). Nejvýznamnější z nich, Zbyněk Buchovský z Buchova na Domkově, působil ve službách knížete Minsterberského. Do doby volby Jiřího z Poděbrad králem v roce 1458 a pobytu Zbyňka Buchovce na domkovské tvrzi zasadil Alois Jirásek děj novely „Maryla.“ Jedním z hlavních hrdinů je vladyka Jan Rozvoda Šonovský z nedaleké šonovské tvrze. 

Koncem patnáctého století (1495) Zbyněk z Buchova prodal část Domkova majiteli opočenského panství Mikuláši Trčkovi z Lípy. Jestliže Trčkovi přenechal jen část Domkova  a při dalších majetkových převodech je uváděn pouze domkovský dvůr, dá se předpokládat,  že při tomto prodeji došlo k oddělení části, patřící přímo k tvrzi. Dokládá to i fakt, že zatímco domkovský dvůr přešel z vlastnictví opočenských Trčků pod novoměstské panství pánů z Pernštejna (1542) a o něco později do vlastnictví rodu Stubenberků (1548-1621) - ve druhé polovině šestnáctého století je uváděn sezením na Domkově Kuneš Bohdanecký z Hodkova (1562-1586). V pobělohorské době, před Trčky (1624-1634), vlastnila novoměstské panství krátce královská komora. Zásadní změnu v historii Domkova provedla v roce 1624 nová majitelka novoměstského panství Magdalena Trčková. Rozdělila osadu Domkov na čtyři díly a půdu obhospodařovanou do té doby panským dvorem, přidělila sedlákům. V roce 1654 bylo v Domkově uváděno sedláků pět - jedním ze statků mohla být i část s tvrzí. Chalupy jsou zaznamenány až před rokem 1684, což neznamená, že tam některé z nich nemohly stát už dříve. V držení Domkova jako součásti novoměstského panství, se vystřídaly rody Lesliů (1634-1802) a Ditrichsteinů (1802-1848). K domkovskému dvoru náležel odedávna rozlehlý rybník Rozkoš, zanesený při průtrži mračen nad Dobenínem v roce 1732 a zcela zaniklý o sto let později.

V době vyměřování stabilního katastru v roce 1840 žilo v Domkově údajně 75 obyvatel  ve 14 domech. Všechna domovní stavení byla tehdy dřevěná, s jedinou výjimkou (patrně se jednalo o bývalou tvrz). Po roce 1848 připadl Domkov pod sousední Šeřeč. Několikrát sice domkovští usilovali o osamostatnění vsi, ale vzhledem k malému počtu jejích obyvatel nebylo žádostem vyhověno. Domkov zůstal až do svého konce malou osadou s nejvýše dvaceti obytnými staveními. Jeho dalšímu rozvoji zabránil dlouhodobý záměr vybudování vodní nádrže na Rovenském rybníce a lukách Rozkoše.

Ve třicátých letech dvacátého století došlo ještě k elektrifikaci Domkova, výstavbě  okresní silnice v úseku Kleny-Domkov-Nahořany a regulaci potoka, protékajícího obcí. Od konečného rozhodnutí o výstavbě nádrže v roce 1950 začal Domkov postupně upadat a vylidňovat se. Stavba přehrady Rozkoš probíhala v letech 1961-1971. Poslední domkovští usedlíci opouštěli své domovy v roce 1968, kdy začala být zdejší stavení postupně bourána.  V roce 1971 vypadl Domkov ze seznamu obcí. Na místě bývalé vesničky, kde se šonovský potok vlévá do přehradní nádrže, nachází se dnes území ptačí rezervace.  Za nízkého stavu vody lze vidět už jen základy domu čp. 4, kde v dávných dobách stávala zemanská tvrz. 

Marie Nyklíčková kronikářka r. 2016