Šeřeč

Historie

Kolem vzniku vsi Šeřče panují určité nejasnosti. Do dnešní doby se traduje verze, že na jejím místě stávala původně osada Nesvačilov, založená v době rané české kolonizace. O starodávném Nesvačilově víme pouze, že jej král Přemysl Otakar I. roku 1213 daroval mnišskému řádu benediktinů a ten ves Nesvačilov  předal v roce 1305 kladskému županovi Benešovi z Vartenberka k doživotnímu užívání. Další písemná poznámka z roku 1406 se týká už jen Šeřče. Z předchozích údajů je zřejmé, že ke ztrátě názvu Nesvačilov a objevení se Šeřče došlo v průběhu 14. století, v době končící velké kolonizace. Plyne z toho možnost přejmenování Nesvačilova z jakýchsi důvodů na Šeřeč. Na druhou stranu se nedá ani vyloučit zánik vsi Nesvačilova a založení nové vesnice pod názvem Šeřeč. Tehdy bylo zcela běžné, že zanikala z různých příčin sídla ve výše položených částech nově osídlené krajiny.      Pojmenování vsi Šeřčí mohlo souviset se staročeskými slovy: osobním jménem Šeřec, případně přívlastkem šerý - tmavý. Podle barvy řeholního oblečení se jejím tehdejším vlastníkům - benediktýnům - říkávalo „černí mniši.“ Les Mnichovec, ležící v katastru obce Šeřče, rovněž připomíná ve svém názvu středověké držení mnichy. Původní listnatý les býval mnohem rozsáhlejší a podle ústního podání v něm v dávných dobách stávala poustevna.   Něco pravdy by na tom být mohlo, protože ve 12. století skutečně docházelo k šíření poustevnického hnutí a příbytky poustevníků ležely často na odlehlých místech hvozdu.

Při husitských nájezdech ve dvacátých letech patnáctého století došlo k vypálení zdejších vesnic ve vlastnictví břevnovského kláštera, tedy i Šeřče. O pozdější oživení vesničky, dlouhodobě benediktiny pronajímané a značně zanedbávané, se zasloužil Vojtěch z Pernštejna. Od opata Jakuba v roce 1530 Šeřeč koupil a připojil ji ke svému nově získanému novoměstskému panství. Zřejmě i tady, jako v sousedním Provodově, rozdělil půdu k obdělávání mezi několik sedláků, rovněž les Mnichovec postoupil Pernštejn usedlíkům ve vsích Šeřči a Provodově k užívání. V době držení novoměstského panství rodem Lesliů (1634-1802), část lesa Mnichovce padla ve prospěch zemědělské půdy. Podle berní ruly hospodařilo v roce 1654 v Šeřči pět osedlých - uživatelů selských gruntů. Původní velké statky se v pozdějších letech postupně zmenšovaly rozprodáváním pozemků pro výstavbu chalup.

K roku 1836 tvořilo obec Šeřeč 22 popisných čísel se 137 obyvateli. Stejný počet stavení se v roce 1851 skládal ze čtyř statků, dvou půl statků, myslivny a patnácti chalup, osídlených 126 osobami. Po zániku novoměstského panství v roce 1848 se Šeřeč osamostatnila, současně k ní připadla nedaleká osada Domkov. Při územní reorganizaci v roce 1960 byla Šeřeč s Domkovem přičleněna k Provodovu. Z důvodu zahájení dlouho plánované výstavby vodní nádrže Rozkoš už obě vesničky v té době jejich obyvatelé opouštěli. Domkov zanikl zcela, v Šeřči zůstalo z původních 31 popisných čísel pouhých 11 stavení. Téměř všechny usedlosti na západní straně vesnice musely být odstraněny a tuto její část zaplavila v roce 1972 voda přehrady. Většina starousedlíků se těžce loučila se svou rodnou vsí, chalupami i blízkými sousedy. Pro vystěhované obyvatele obcí Šeřče a Domkova bylo sice v Provodově připraveno pět bytových domů, ale ztracený domov mnohým z nich nahradit nedokázaly.

Marie Nyklíčková kronikářka r. 2016