Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Svátek

Svátek má Ilja

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 6
DNES: 395
TÝDEN: 2152
CELKEM: 343429

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Oslavy 800 let Provodova - Ukázka bitvy

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

Václavice – historie

    Na místě dnešních Václavic se v dávných dobách nacházela ves Dobenín. První zmínka     o ní je v Kosmově kronice, uvádějící konání zemského sněmu v těchto místech r. 1068. Při válečném tažení do Polska se zde za vlády knížete Vratislava II. neúspěšně volil pražský biskup. Těmito místy procházela prehistorická dálková obchodní stezka, později nazývaná polská nebo kladská, která směřovala k nedaleké strážní bráně ve starém Náchodě. Vzhledem k několika vpádům Poláků do naší země, začal český stát více dbát na ochranu svého území a vstupů do země. Vznikaly strážnice a osady s nimi související, především v blízkosti zemských stezek a bran. Jejich úkolem bylo zamezit nečekaným vpádům nepřítele, hlídat cesty a chránit obchodníky před loupežnými přepadeními. Strážnice, rozmístěné po krajině na místech dalekého výhledu, si ohňovými znameními předávaly zprávy o blížícím se nepříteli. Při strážnicích bývala mýta a celnice, sloužící k vybírání poplatků za poskytnutý doprovod i převážené zboží. Na základě těchto skutečností se lze domnívat, že Dobenina mohla být, díky své poloze, v určitých obdobích nejen sněmovním polem, ale také strážní osadou, celnicí, snad i tržištěm. Není vyloučena spolupráce dobenínských osadníků se sousedními provodovskými, jelikož se jednalo o vsi s podobným strážným zaměřením.

     O starobylosti místního kostela sv. Václava svědčí umístění na zdaleka viditelném místě dobenínského návrší i zasvěcení kostela zemskému patronovi sv. Václavu, což obojí odpovídá době rané české kolonizace. Domnívám se, že pokud zde stál od pradávna dřevěný kostelík, mohli jej benediktini v době svého pobytu v Provodově (v letech 1213-1305) nahradit výstavbou kamenného kostela v románském slohu. V roce 1305 po dokončení stavby benediktinského kláštera v Polici se zdejší komunita řeholníků odstěhovala. Provodov s Nesvačilovem i podací právo ke kostelu sv. Václava (možnost výběru kněze) byly přenechány k doživotnímu užívání kladskému županovi. Podle stavebního průzkumu kostela došlo k jeho raně gotické přestavbě, což by mohlo odpovídat roku 1325, uváděném v písemných pramenech jako založení kostela. Někdy poté byla v blízkosti kostela vystavěna i fara. Některá stavební uzpůsobení dokazují, že kostel sloužil nejen k poskytování duchovní útěchy, ale v případě potřeby mohl nabídnout i úkryt před nepřítelem.

     Ke středověké farní vsi Dobenině údajně kdysi náleželo deset až jedenáct okolních vesniček, které na zdejším hřbitově pohřbívaly své mrtvé. Starý farní obvod tvořily pravděpodobně vsi Domkov, Provodov, Starkoč, Šeřeč, Šonov, Bražec, Přibyslav, Kramolna, Trubějov, Lhotky a Vysokov. Zánik Dobeniny, jakožto církevního majetku, měl nejspíše na svědomí některý z husitských nájezdů (1415-1434). Kostel sv. Václava zřejmě sloužil svému účelu i nadále, k obnově fary a vesnice Dobeniny už z nějakých důvodů nedošlo. Po roce 1426 nemáme o kostele bližší zprávy, kromě zmínky o gotickém křídlovém oltáři a ulití zvonů pro zdejší zvonici v letech 1531 a 1547. Kolem roku 1568 nechal tehdejší vlastník Šonova, Jan Jiří Straka z Nedabylic, kostel sv. Václava opravit. Pod jeho dlážděním dal zbudovat hrobku pro svůj rod - náhrobníky jsou umístěny uvnitř kostela. V sousedství kostela byla postavena v druhé polovině 16. století dvoupatrová zvonice, patrně namísto starší dřevěné. Novoměstský děkan dal začátkem osmnáctého století zřídit v kostele dřevěný chór,  koncem téhož století došlo k přístavbě kostelní předsíně a sakristie.

     Velké škody způsobila obcím na úpatí Náchodské vrchoviny průtrž mračen nad   dobenínskou plání a Brankou v roce 1732. Proudy vody vymlely hluboké strže k Provodovu, Šonovu, Starému Městu, Bražci i Vysokovu. Nánosy bahna, splaveného z polí, zanesly ve vsích veškeré prohlubeniny, včetně rybníčků i velkého rybníka Rozkoše u Domkova. Koncem století osmnáctého, za vlády císaře Josefa II. (1780-1790), došlo při úpravě církevního majetku k založení Václavic. Většina zádušních pozemků byla dědičně pronajata rodinám z blízkého okolí, především z Vrchovin. Nová nevelká osada, soustředěná pod místním kostelem, převzala jméno po zemském patronu sv. Václavu, kterému byl tento starobylý kostel zasvěcen. Do té doby stálo u kostela pouze obydlí hrobníka, nejspíše na místě zaniklé středověké fary. Návrší nad Václavicemi je dodnes označováno jako dobenínské.

     V roce 1836 stálo ve Václavicích údajně 13 stavení s 86 obyvateli, do roku 1851 přibyly další tři domy. V osadě žilo v té době 95 osob. V červnové bitvě prusko-rakouské války roku 1866 utrpěl velmi vnitřek václavského kostela, rovněž hřbitovní zeď byla značně poničena. Nemalé ztráty na lidských životech připomínají dodnes pomníčky na hrobech vojínů, rozseté po kraji. Při bojích byl nenávratně poškozen oltářní obraz s námětem sv. Václava a dobenínského sněmu. Obraz namaloval na zakázku od novoměstského děkana Jana Karla Rojka malíř Josef Vojtěch Hellich a po zničení obrazu pořídil i jeho kopii.

     Novým majitelem novoměstského velkostatku se stal začátkem dvacátého století český textilní průmyslník z Náchoda Josef Bartoň. V roce 1912 byl povýšen do rytířského stavu a získal přídomek „z Dobenína.“  Především jeho zásluhou proběhly v letech 1915 a 1925 větší opravy kostela na Václavicích. Okolí kostela na památném Dobeníně se stalo v minulosti několikrát místem táborů lidu s mnohatisícovou účastí (1868, 1869,1900). V roce 1928 se k oslavě 10. výročí státní samostatnosti konal na Dobeníně sokolský tábor. Posledním táborem lidu byla vyhlášena pouť k svatému Václavu na 28. září 1939, to znamená již za protektorátu. Železniční trať z Chocně do Meziměstí s železničním uzlem ve Václavicích, dokončená v roce 1876, poskytovala po dlouhou dobu zaměstnání značné části místních obyvatel. V roce 1939 bylo na Václavicích 21 stavení se 135 obyvateli. 

                                                                                         Marie Nyklíčková kronikářka r. 2016

    

    

A picture